Češi pomáhají ukrajinským neslyšícím, přitom aktuálně berou minimální mzdu

Ten hned v prvních dnech konfliktu založily spolky Znakovárna a ASNEP, které pracují na dobrovolné bázi. Hned v začátcích krize v rámci krizového štábu vznikla veřejná sbírka na portálu Donio a materiální sbírka v prostorách školy pro neslyšící v Radlicích. Z účtů a sbírky již byly podpořeny stovky osob.

Pomáhají nejen zaměstnanci ústředí SNN v Praze a ve Středočeském kraji, ale i zaměstnanci svazových poboček, které jsou po celé republice. Tito lidé často ubytovávají neslyšící z Ukrajiny přímo na svých pobočkách. 

Například brněnskou pobočkou od začátku konfliktu prošlo již přes 50 osob, které tam na různě dlouhou dobu získaly možnost noclehu a další materiální a sociální pomoci. Více než polovina těchto osob zůstala v Brně a využívají služby a pomoc pobočky i nadále. Dalším rodinám pomohly pobočky SNN v různých městech, např. v Plzni, Mladé Boleslavi či v Ostravě.

Dobrovolníci ze Znakovárny zajišťují nepřetržitý kontakt s příchozími, v první fázi řeší především ubytování a pak odkazují na navazující sociální služby jako je tlumočení a sociální poradenství, které není možné zajistit bez ukrajinských neslyšících, kteří v ČR již nějakou dobu žijí, a tedy znají oba znakové jazyky, český i ukrajinský. Zaměstnanci i dobrovolníci pracují ve dne i v noci, protože právě v nočních hodinách často lidé z Ukrajiny přijíždějí. To vše pro to, aby pomohli lidem, kteří mají v ČR hned dvojí bariéru – jazykovou, ale kvůli sluchovému handicapu i informační. 

Sami zaměstnanci pracují na pokraji svých sil… Když si oddechli, že konečně po dvou letech pandemie covidu-19 budou mít klidnější jaro, vypukla na Ukrajině válka. Nebýt dobrovolníků, kteří pracují zcela zadarmo, by přitom měli práce ještě mnohem více. 

Nasazení sociálních pracovníků i tlumočníků je mnohonásobně větší, než za běžného chodu organizace, bohužel mzda tragická. Zaměstnanci v sociálních službách totiž zpravidla berou za svou práci minimálně první tři měsíce v roce minimální mzdu! 

„Nebyl to stát, který neslyšícím uprchlíkům v České republice podal pomocnou ruku. V první řadě to byli sami neslyšící a spolky. Pomohli lidé odspoda. Proto je opravdu šílené, že v tomto náročném období pracujeme prakticky za minimální mzdu. Ve dne, v noci. Nad rámec svých úvazků a povinností,“ zlobí se Šárka Prokopiusová, prezidentka Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR. Nehledě na to, že se krizová situace opakuje již třetím rokem, i epidemie covidu-19 se vždy rozjely na jaře a situace byla stejná. 

Nedostatek peněz pro zaměstnance, protože stát neumí včas poslat peníze, to je jen jedna stránka věci. Ta druhá – stejně závažná – je, z čeho má organizace brát peníze na takové věci jako jsou součásti ke sluchadlům, které nedoslýchaví Ukrajinci akutně potřebují.

„V rámci naší výzvy Sluchadla pro Ukrajinu se nám sešlo již několik desítek sluchadel. Bohužel ne všechny, které nám lidé zaslali, jsou funkční. Některé je potřeba opravit, dále musíme nakoupit tovární tvarovky, než foniatr udělá v ordinaci individuální tvarovky do uší, které nejsou levné a musí se často měnit (cena se pohybuje kolem 70 korun), oprava sluchadla může být i několikatisícový náklad,“ vypočítává Šárka Prokopiusová, která doplňuje, že mají neslyšící Ukrajinci tlumočení a sociální poradenství v rámci sociální služby zadarmo, ale stále není jasné, kdy a v jaké výši budou dotace na tyto služby od státu proplaceny.

„Jsme ve stavu, kdy by se bez naší pomoci nedoslýchaví lidé nedomluvili ani s tlumočníkem, neslyšící s tlumočníkem znakového jazyka… V tuto chvíli nemáme finance na pokrytí plných mezd, ale zároveň chceme pomoci co nejvíce lidem z Ukrajiny… Je pak úsměvné sledovat, když média nedávno přinášela záběry z hlasování o pandemickém zákonu, kde poslanci byli vyobrazeni jako chudáci, kteří pracují ve dne, v noci. Tak usilovně, že musí přespávat ve svých kancelářích… Takto během krize na Ukrajině fungujeme také. Poslanci však – na rozdíl od našich zaměstnanců – neberou minimální mzdu,“ uzavírá Šárka Prokopiusová.